Duben 2010

Víra? Děkuji, nechci. K tématu týdne.

21. dubna 2010 v 22:57
Existuje plno mladých lidí, který chtějí být hrozně indie a nezávislí. Kteří nepotřebují žádná pravidla ani víru v Boha. Víra v sebe sama je přece hrozně indie.
Plno dětí věří v Boha jen proto, že je k tomu vedou rodiče. Ať už je to buddhismus, taoismus nebo křesťantství, myslím, že na tom tak uplně nezáleží. Hlavní je věřit v něco, co Ti dává sílu a naději, když už nevíš, kam dál. A když jsi v troskách, jde docela těžko věřit ve vlastní síly, které už odešly. Jenže to si uvědomíš až pak. Nejdřív Ti připadá hrozně otravný, že Tě rodiče nutí vstávat v půl osmé ráno a jít na mši. Ale potom nastane nějaký ten zlom, v pubertě. Kámoši řeknou, Pojď na pivko, a tak jdeš. A v neděli se Ti pro bolest hlavy tak strašně nechce vstát!
Ah, už se mi začínají prolínat myšlenky tak, že píšu beze smyslu.
Myslím, že mohu říct, že v Boha věřím. I když jsem zpočátku chodila do kostela jen kvůli rodičům, letos v létě jsem se dostala na JUMP, do společnosti lidí, kteří byli hrozně zvláštním způsobem u Boha. A já nedokázala pochopit, proč se tam cítím tak hrozně svá? Žiju v přetvářce, ano. Ale ten týden jsem se cítila jako nový člověk.
Když to tak vezmu, víra je dobrá věc. Desatero přikázání. Jak hezký by byl svět, kdyby lidé dodržovali jistá pravidla k druhým a sobě? Nemuseli by věřit. Stačilo by nehřešit. Nezabíjet, nekrást, nepodvádět. Svět by byl uplně o něčem jiném.
Nechci říct, že mám ráda církev. Desátky, vraždy, podplácení, to vše bylo v minulosti její součástí a já s tím vážně nesouhlasím, stejně jako s pár současnými připomínkami.
Ale víra, ta je ve své podstatě krásná. Ztracím se. Věřme.

Jsem jen..

17. dubna 2010 v 21:29
.. tečkou nad měkkým i.